Když se sejde pochopení a ochota na straně jedné se zájmem a snahou na straně druhé, tak se občas podaří dobrá věc - třeba vybudovat z bývalé nevyužité šatny snoezelen - speciálně upravenou místnost, klidovou zónu, terapeutické útočiště určené k rekondici, rekonvalescenci, rehabilitaci, k stimulaci smyslů, ke zklidnění těla a duše. Na naší škole byl slavnostně otevřen 1. září 2009.
Protože nemáme v češtině odpovídající ekvivalent pro tento výraz, pomůže nám jeho překlad z holandštiny. Název „snoezelen“ vznikl kombinací slov, které znamenají čichat a dřímat (snuffelen a doezelen). První výraz vyzdvihuje smyslový aspekt terapeutického postupu, druhý poukazuje spíše na jeho relaxační stránku. U nás mu prostě říkáme „pokojíček“.
Vrátíme-li se do hlubší minulosti, zjistíme, že první zmínka o snoezelenu je již z roku l966 v americké publikaci s názvem „Kavárna smyslů“. V 70. letech 20. století vzbudila idea knihy velký zájem právě v holandských institucích, kde na americkou myšlenku navázali samostatným konceptem dva muži na civilní službě a zavedli ho do praxe, když hledali volnočasovou aktivitu pro své klienty. Postupně se tato myšlenka vytvořit doplňující terapii v komplexní péči o těžce zdravotně postižené klienty rozšířila do dalších států Evropy. Prvním zařízením, kde se tato metoda praktikovala, bylo zařízení de Hartenberg v Holandsku. Dále se metoda šířila do Anglie, Francie, Německa, Belgie.
Navštěvují jej nejen žáci s těžším mentálním postižením, s kombinovanými vadami, se smyslovým a tělesným postižením, ale terapeutické uvolnění zde najdou i děti s poruchami chování zvláště při hyperaktivitě, jedinci s PAS i zcela zdraví jedinci.
Místnost má svá specifika. Svou roli zde hrají barvy. U nás převažují teplé tóny žluté, oranžové a cihlové, které navozují podvědomě pocit bezpečí z našeho prenatálního života, kdy jsme byli schovaní u maminky v bříšku. Naznačená barevná vlna evokuje pohyb, činnost a pobízí k aktivitě. Celá plocha místnosti je pokryta měkkým, snadno udržovaným kobercem s antialergenními vlastnostmi, umožňujícím pracovat s dětmi na zemi.
Velká zrcadlová stěna vybízí děti k pozorování sebe sama v klidu i v pohybu, k vnímání vlastního těla v kontextu s okolním prostředím, k „předvádění se“ při pantomimě, dramatizacích. „Ukáže“ správné i chybné provedení pohybů.
Vodní postel krásně „žbluňká“, přesně tak jako si to ne/pamatujeme z doby před naším narozením. Zároveň rovnoměrně rozloží váhu těla a umožní prokrvení všech jeho částí a orgánů. V tu chvíli nic nebolí ani netlačí. Pokud chceme, aby byly nohy pokrčené a ony to samy neumí, aby se hlava mírně zvedla a ona to sama neumí, aby naše tělo leželo samo na boku a ono to samo neumí, pomohou nám polštářky a válečky, kterých je tu dostatek.
Do místnosti za námi může přijít sluníčko a rozveselit nás při zpěvu či dramatizaci nebo si okna zatemníme a máme tu úplnou tmu pro hru světel. Ty hrají významnou roli při vizuální stimulaci. Navozují představy hvězdné oblohy, pohybujících se bublin a dalších měnících se obrazců.
Specifickou atmosféru podtrhují zvukové efekty zprostředkované kvalitním DVD/CD přehrávačem. Práce s mikrofonem aktivuje dětský zvukový a slovní projev, podporuje komunikaci.
Důležitými pomůckami jsou pro nás velké molitanové dílce (válec, vlna, balanční plocha) sloužící pro posilování svalových skupin, pro práci s tělesným těžištěm a pro vestibulární stimulaci. Vibrační infralampu používáme k masážím a vibrační stimulaci, masážní míčky k somatické stimulaci, alternativní hudební nástroje (tibetská mísa, dešťová hůl, kalimba) k muzikoterapii a k akustické stimulaci.
Ve snoezelenu nám jde především o vytvoření atmosféry bezstarostného uvolnění, ve kterém jsou umožněny projevy navozené optimálním způsobem pomocí bazálních stimulací. Pojmem stimulace se rozumí dostatečný přísun přiměřených podnětů, o které se jedinec s těžším postižením vzhledem ke svému stavu není schopen sám postarat. Stimulací nabízíme i zcela zvláštní zkušenosti, které v běžném životě jedinec s postižením nemohl získat, a napomáháme tak k jeho sebeuvědomování. Přitom respektujeme pravidlo vlastní volby, volnosti a času, aby si jedinec mohl sám zvolit, respektive označit podněty, které pociťuje libě, na které se chce dále soustředit, či kterými se chce zabývat.
Specifické zařízení místnosti nám tedy napomáhá stimulovat smysly a rozvíjet vnímání dětí - žáků. Nabídka je široká:
Somatická stimulace – polohování na vodním lůžku, na vlně, míčková masáž, hladivá masáž, orofaciální masáž, stimulace peříčkem, brčkem, hra na tělo, dechové masáže.
Vestibulární stimulace – houpání na posteli, houpání v dece, „jízda“ v dece, zabalování „do“ a rozbalování „z“ deky, cvičení na míči, na válci, cvičení na balanční ploše.
Vibrační stimulace – poslech vibrací hlasu terapeuta při sedu s oporou o jeho hruď, práce s dechem spojená s masáží, vibrační masáže obličejových bodů, přenášení vibrací přikládáním rozezvučené tibetské misky či jiného vhodného hudebního nástroje na části těla, stimulace vibracemi několika rozezvučených tibetských misek - „tibetská koupel“, manipulace s vibrační hračkou, stimulace vibrační infralampou, vnímání vibrací hudebních nástrojů.
Taktilně haptická stimulace – manipulace s nafukovacími balónky – ohmatávání, mačkání, pohazování, „pinkání“ apod., manipulace s předměty s různým typem povrchů, manipulace s masážními kuličkami různé povrchové struktury, tvarování fluorescentní tyče, doteky na plazmový válec a ostatní lampy vhodné k této formě stimulace, uchopování lampy UFO, šimrání dlaní.
Vizuální stimulace – vnímání barevných světel na zdi, vnímání světelných impulzů stimulačních lamp, sebepozorování a nápodoba v zrcadle, pozorování stínohry rukou na zdi, pozorování světelných hraček.
Akustická stimulace – poslech tepu srdce, poslech hudby relaxační, dětské i klasické, poslech zvuků přírodních i umělých, poslech zvuků hudebních nástrojů, poslech a vytváření rytmů, hra na hudební nástroje, hra na tělo, hra s hlasem, zpěv, hry s popěvky, s mantrou, práce s říkadly.
Čichová a chuťová stimulace – vnímání vůní masážních olejů při masážích a aromatických olejů z aromalampy, vnímání parfémů terapeutky, vnímání vůní květů, jehličí, ovoce, čajů, mýdel apod., nabídka chutí různého charakteru.
Podle závažnosti postižení jednotlivých žáků zde pobýváme 2 – 5x týdně.
Vypracovaný časový harmonogram zajišťuje plynulé střídání jednotlivých tříd.
Snoezelen je pro děti nejen pracovním prostředím, ale i místem pro náplň volného času. Proto je využíván i během pobytu dětí v družině v odpoledních hodinách.
Nahlédněte spolu s námi.
Už je to pěkná řádka let, co jsme si ve škole zařídili multisenzoriální místnost – snoezelen.
Avšak tak jako stárneme my lidé, stárnou také věci, a čas od času potřebují „nový kabát“.
Snoezelen je naším oblíbeným místem pro stimulaci, hry i odpočinek, zaslouží si naši pozornost a péči. Proto vznikl plán pro jeho revitalizaci.
Díky nabídce, která přišla od dobrých lidí ze Stěbořic, jsme se s naším pěveckým kroužkem stali účastníky dobročinného koncertu, jehož výtěžek byl věnován právě na náš snoezelen.
Upřímné poděkování patří Obecnímu úřadu Stěbořice, firmě MAHA trade s.r.o., badmintonovému oddílu B.O.S.S. Stěbořice, hostům a také rodičům, kteří byli nakloněni dobré myšlence. Sešla se nám krásná částka přesahující 60 000 Kč.
Pustili jsme se s vervou do příprav a vlastní rekonstrukce.
Vzali jsme to pěkně od podlahy – výměnou koberce, výmalbou, instalací nové vodní postele, pořízením nových dekorací a pomůcek.
Zda se nám dílo povedlo, posuďte sami z přiložených fotografií.
Chtěla bych poděkovat všem, kteří se do realizace projektu na obnovu snoezelenu zapojili, ať už to byly obětavé vychovatelky a asistenti pedagoga, kteří spolu s pěveckým kroužkem pod vedením Bc. Katky Kleinové, Renátky Vlčkové a Stáni Mrůzka vystoupili na dobročinném koncertě, pan školník Honza Mosler, který se postaral o výmalbu, pan Honza Tesař, který byl nápomocen při montáži vodní postele, paní Markétka Kulašová, která zakoupila vytipované dekorace.
Snoezelen nyní voní novotou a otevírá náruč svým návštěvníkům.