Náš pan školník je nejlepší

Na konci listopadu se z ničeho nic objevilo u školní zahrady speciální mohutné auto a vjelo na travnatou plochu sídliště, kam běžně auta vjíždět nesmějí.

Už to nás překvapilo. Ale za chvíli jsme pozorovali, jak se z nákladní plošiny auta pomalu zvedá dlouhatánská ruka. A na konci ruky jsme uviděli chlapíka s motorovou pilou, jak ho vynáší plošina vzhůru do korun stromů.

Nad zahradou školy se rozezvučel pořádný rámus, který pila vydávala, a provázel nás celé dopoledne.

Brzy byla plocha zahrady zaházená mohutnými větvemi, pod nimiž ji skoro nebylo vidět.

Parta hic po práci odjela a už se nic nedělo. Zato hned na druhý den, ještě za šera, vyrazil do zahrady pan školník v plné polní, kšiltovku frajersky naraženou, vybaven pilami, nůžkami a dalšími nástroji.

Nevěřili jsme, že z té nevzhledné hromady větví, dokáže pan školník vytvořit za pár dní tak úhledný pás větviček a hromádky dříví, přesně roztříděné a nachystané na opékačky a další využití.

Na zahradu je teď krásný pohled i shora přímo z naší třídy.

Práce našeho pana školníka si velmi vážíme, obdivujeme jeho pracovitost, pečlivost, ochotu vždy a okamžitě pomoci. A za to všechno mu děkujeme.

---