Vloni jsme spali pod širákem v Jakartovicích…., letos cykloparta o dvou tandemech a sedmi kolech vyrazila na přesnocku do srubu na Melečku u Žimrovic.
Cestou jsme se svlažili u Žimrovického splavu a pak se posilnili v Areálu Dobré Pohody.
Po dvoukilometrovém stoupání jsme najeli na lesní cestu. A tam se to stalo.
Rána jako z děla a okamžitě prázdné zadní kolo Radima. Příčina? Připínáček na lesní cestě. Ale naši profesionálové Honza se Standou výměnu duše zvládli během krátké doby.
Šťastně jsme dojeli ke srubu a ubytovali se. Po svačince se táborníci učili se Standou postavit stan a zapálit oheň pomocí křesadla. Zopakovali si také měření azimutu buzolou a určování světových stran v terénu.
Poté byli rozděleni do dvou týmů. Začala hra v lese, kdy skupinky žáků šly po fáborcích a plnily na stanovištích úkoly zakončené hledáním sladké odměny. Poté je čekala běhací hra do svahu, vyhledávání ukrytých číslic s písmenem a skládání tajného hesla.
Nastal večer a s ním čas na založení ohně a opékání buřtů. Po večeři jsme si zazpívali známé písničky za doprovodu kytary a po setmění přišla řada na stezku odvahy.
Nejdříve šla jedna skupinka žáků po lesní cestě označené svítícími kroužky. U hořící svíce se musela podepsat. Po návratu šla skupinka druhá. Strašidla měla ten večer naštěstí volno. Uffff.
„Hají deka“ ve srubu bylo kouzelné, spali jsme jako trpaslíčci vedle sebe na palandách. Noční déšť a vůně lesa příjemně uspávaly.
Ráno následovala rozcvička v lese a pak snídaně, na jejíž přípravě se podílely i děti.
Dopoledne jsme šli zkoumat les. Objevili jsme housenku bourovce trávového, malého ještěra slepýše křehkého a žluťáska řešetlákového.
Po sbalení bagáže jsme vyrazili zpátky do ruchu civilizace. Melečku, díky a ahoooj.
Moc děkuji dětem za chování, nasazení a odvahu při hrách. Rovněž velké poděkování patří panu Kozákovi a Lazarovi za dovoz a odvoz bagáže. Děkuji svým kolegům, bez nichž by se nikde nejelo.
Budeme se těšit opět za rok.