Těšení na prázdniny

Víte, co je na prázdninách nejhezčí? To těšení než začnou. Jakmile nastanou, pak už každý den ukusuje kousek z nich.

My jsme si to těšení posledního školního týdne užili.

V pondělí jsme podnikli výpravu do Slavkovského lesa zakončenou posezením na zahradě paní Ilonky, která ve Slavkově bydlí.

Autobusem jsme ráno dojeli do Slavkova, kde nás už paní Ilonka netrpělivě vyhlížela. Vyzbrojeni pitím a repelentem jsme zahájili dobrodružnou cestu.

Největším zážitkem pro nás byl okamžik, kdy nám paní Ilonka povyprávěla historku o Bublíkově zatáčce.

Pan Bublík měl v tomto místě nehodu na kole a od té doby tady hodné děti mohou nalézt bublifuk.

Rozběhli jsme se na všechny strany a věřte – nevěřte, my jsme je opravdu našli.

Radost byla nepopsatelná.

Zbytek cesty jsme zkoušeli pojmenovávat stromy, keře a obdivovali jsme krásné okolí Slavkova.

Do vesnice jsme dorazili v okamžiku, kdy sluníčko už hodně pálilo, a zahrada paní Ilonky byla oázou.

Naše hostitelka měla připravený obrázkový zpěvníček, podle kterého děti s paní učitelkou Janou Brunovou v hodinách hudební výchovy zpívaly. Zanotovali jsme ,,Když jsem já sloužil“, její manžel nám poutavě vyprávěl o rostlinkách jejich zeleného království.

A pak už jsme jen ochutnávali, mlsali a návštěvu jsme si hezky užili.

Plni dojmů a s plnými bříšky jsme se vraceli do školy.

Ale ten den jsme při obědu vzorní nebyli, vraceli jsme zbytky.

---