Po stopách Děda Praděda

Je pátek ráno a navzdory nepříznivým předpovědím počasí jsme na startu našeho dvoudenního putování. Jsme natěšení, rodiče malinko vystrašení, jak to zvládneme…

Od školy se vydáváme dvěma osobními automobily do Jeseníků. První zastávku máme na Hvězdě, tam nabíráme Vojtíška a pak už vyjíždíme na Praděd.

Z mlhy vystupovala věž vysílače. Výtahem jsme vyjeli nahoru a přes „rozlité mlíko” jsme pozorovali okolí. A byl to zážitek!

Dolů z vrcholu hory jsme se vydali po svých.

Další zastávkou byla Karlova Studánka. Zkusili jsme léčivý pramen, chuť jsme si zpravili zmrzlinou, prošli jsme si okolí a pak už hurá do Suché Rudné do hotelu Paramon. Čekal nás tu dobrý oběd a ubytování.

Zabydleli jsme se a vyrazili za sportem a zábavou, protože program jsme měli opravdu nabitý. Na hřišti jsme nacvičovali kroket, zahráli si fotbálek. Nakonec jsme se vyzbrojeni dalekohledem vydali prozkoumat okolí. Ale po Dědu Pradědovi zatím ani vidu, ani slechu.

Když sluníčko zapadalo za kopcem, rozdělali jsme ohýnek a opekli si buřtíky. Den jsme zakončili v klubovně u kytary.

Ráno se nám nechtělo z postele. Po dobré snídani jsme na chvilku propadli kulečníku, ale počasí vypadalo slibně, tak jsme vyrazili na procházku. Její trasa však nabrala neplánovaný směr. Narazili jsme totiž na mluvící strom, prostřednictvím kterého nás Děd Praděd poslal hledat poklad!

Cestou jsme museli překonávat různé překážky a plnit úkoly, ale nakonec jsme společnými silami všechno zvládli a Děd Praděd k nám promluvil podruhé a vydal slíbený poklad.

Čas nezadržitelně ubíhal a náš pobyt se chýlil ke konci. Po obědě jsme stihli ještě jednu „klidnou” vycházku, zmrzlinku a pak nastalo loučení. Domů jsme odjížděli sice unavení, ale plni hezkých zážitků.

Pěkně jsme si to užili a za to patří naše velké poděkování manželům Strakošovým, kteří třídě věnovali finanční obnos na uskutečnění naší výpravy.

Fotky jsou vytříděné, zážitky uložené v paměti a můžeme se těšit na další společný výlet.

Zobrazit galerii

---